Please reload

Nejnovější příspěvky

Recenze knihy Síla rozumu od Oriany Fallaci

October 28, 2015

1/4
Please reload

Nejlepší příspěvky

Islamismus a demokracie - Nebezpečná iluze

7.10.2015

Překlad článku McCarthy on Islamism and Democracy z 5.9.2009 shrnující to nejzajímavější z článku A Dangerous Delusion z 4.5.2009 od A. C. McCartyho, amerického republikánského komentátora, bývalého žalobce USA v proti-teroristických záležitostech, bývalého člena think-tanku Foundation for Defense of Democracies a bývalého ředitele Centra pro právo a obranu proti terorismu.

 

Rádi bychom si mysleli, že islamismus představuje pouze okrajovou část z 1,4 miliardy muslimů na světě. Ale to je proto, že zaměňujeme islamisty za teroristy. Teroristé (ti, kdo se dopouštějí a materiálně podporují násilné útoky) tvoři okrajovou část (větší, než si myslíme, ale stále drobnou menšinu). Naopak, islamisté mohou být většinou a pokud nejsou, tvoří velmi zásadní menšinu. Islamismus není terorismus. Aby bylo jasno, islamismus zahrnuje ve svém projevu i terorismus. Přesto je hlavní rozdíl terorismu oproti islamismu v tom, kdy by mělo být použito násilí a jeho míra. V každém případě musíme bojovat proti tendenci slučovat tyto pojmy. Terorismus je taktikou, která muslimy rozděluje. Islamismus je systémem víry, která spojuje desítky milionů muslimů. Abdurrahman Wahid, bývalý prezident Indonésie, odhaduje to, co nazývá "radikalizovanou" částí Ummy (Islámského světa) na asi 15 procent. Myslím, že je to podhodnocené, ale i kdyby měl pravdu, tak by to tvořilo asi 200 milionů lidí.

 

Takže co je islamismus? Je to přesvědčení, že islám není jen náboženství, ale komplexní průvodce pro lidskou existenci, povinná konformita, která řídí všechny záležitosti politické, sociální, kulturní a náboženské, od kolébky do hrobu (a samozřejmě i po něm). Neologismus "Islamismus" byl započat před více než tři čtvrtě stoletím Hassanem al-Bannou, zakladatelem Muslimského bratrstva. Do dneška je krédem bratrstva: "Alláh je naším cílem. Prorok je náším vůdcem. Korán je náším zákonem. Džihád je naší cestou. Umřít Alláhovou cestou je naší největší nadějí." Požadavkem bratrstva, absurdně, je vzdání se terorismu. Představuje, ještě věrohodněji, že je muslimským národem, stejně jako lidovým hnutím představujícím to v co muslimové rozsáhle věří. Islám dle bratrstva je nazýván Saláfismem. Salafismus vznikl v 19. století a vyzývá k návratu k ryzímu islámu podle zakladatelů ze 7. století. Má být "čistým" v tom smyslu, že by měl být zbaven modernizačních vlivů - zejména vlivů západních. To má být dosaženo zavedením práva šaría, božího zákona ustanoveného řídit všechny aspekty života.

 

Zavádění práva šaría je cílem džihádu. Vzhledem k tomu, naše vláda nechce být viděna jako islamofobní jsme odrazováni od povšimnutí si zřetelné spojitosti mezi islámským svatým písem a islamistickým terorem. Proto tak podmínečně pohlížíme na džihád, výtvor islámského svatého písma, jako na formu šílenství - jako kdyby teroristé nevyhazovali budovy do povětří pro nic lepšího, než vyhodit je do povětří. Ale džihád je centrální podstatou islámu. Je povinností bojovat na cestě boží - ustavovat boží zákon všude na Zemi. Džihád může být divokým, ale není iracionálním. Džihád je správně chápán jako vojenská povinnost, ale nemusí být násilným. Neznamená, jak západní obhájci islámu tvrdí, že džihád je nějakým nemastným neslaným vnitřním bojem stát se lepším člověkem. Naopak, stejně jako je válka politika jinými prostředky, tak násilná síla je jednou z několika džihádistických taktik, kterými se muslimský národ snaží zavádět právo šaría. Pokud se nemuslimové jsou ochotni přizpůsobit se právu šaría ve svých politických, právních a finančních systémech, boj není nutný. Vzdání se je vesele akceptováno.

 

Ale džihád nepopiratelně zahrnuje povinnost držet armády nevěřících mimo muslimské země silou - dokonce i těch nevěřících, které jsou viděny jako neškodné, prospěšné a jsou více dobrými pomahači než okupanty. V roce 2004, Šejch Jusuf Qaradáví, "nenásilný" duchovní vůdce Muslimského bratrstva, vydal fatwu vyzývající muslimy k boji proti Američanům v Iráku. Byl silně podpořen fakultou al-Azhar univerzity v Káhiře, nejvíce autoritativním hlasem islámské spravedlnosti v arabském světě. O několik měsíců později se Alberto Fernandez, později hlavní mluvčí ministerstva zahraničí v tomto regionu, rozplýval, že Qaradáví byl "inteligentním a přemýšlivým hlasem z regionu...významnou osobností, která si zaslouží naši pozornost." Bylo hloupé uvádět něco takového, ale uvedením byla uznána chmurná realita, že Qaradáví není okrajovou postavou. Jeho vliv je obrovský. Pochopte následující: Nejsou to jen teroristé, ale miliony muslimů, kteří věří, že Američané v Iráku a Afghánistánu by měli být zabiti, i když se domnívají, že riskují své životy, aby muslimové mohli mít lepší životy.

 

Proč bychom se o islamismus měli zajímat? Protože, kromě toho, že je ideologií, která katalyzuje džihádistický terorismus a ohrožuje naši svobodu i rozličnými jinými způsoby, tak islamismus odmítá západní demokracii. Islamisté věří, že šaría je perfektní, neoddiskutovatelná norma pro právo a život, předepsaná sámotným Alláhem. Proto islamisté odmítají myšlenku svobodných lidí, žijících ve svobodě, vládnoucích si sami sobě, s právními předpisy v rozporu s božím zákonem. Odmítají svobodu svědomí: islám musí být státním náboženstvím a odpadlictví od islámu hrdelním zločinem. Popírají princip rovnosti před zákonem mezi muži a ženami a mezi muslimy a nemuslimy. Odmítají jakékoliv zdání západní sexuální svobody: gay-sex, cizoložství a smilstvo je brutálně trestáno. Nezříkají se otroctví. Podporují polygamii. Mohl bych pokračovat, ale víte kam mířím.

 

To vše nás děsí, ale je to proto, že jsme jiná civilizace. Tony Blair se mýlil, tak jak se realizoval v nedávné době. Individuální svoboda a demokracie nejsou "univerzálními hodnotami lidského ducha." A naši nadšenci pro ustavování demokracií se chovají mylně a neúmyslně urážejí muslimy, když se domnívají, že se islámský svět zamiluje do našich hodnot, jakmile ochutná trochu svobody. Prezident Bush odsoudil "kulturní blahosklonnost" pochybovačů americké demokracie. Ale bota arogance je na druhé noze. Ti z nás, kteří jsme studovali islám, jsme nikdy nepochybovali o jeho "schopnosti pro demokracii". Tato otázka nebyla nikdy jedním z nadání, je to o principiálním přesvědčení. Fundamentální směry islámu, včetně saláfismu, byly vyvinuty pomocí mimořádných myslí. Neznamená to, že tito muslimové nedokážou pochopit naše zásady, oni je odmítají. Mají zcela jiné mínění o způsobu dobrého a řádného života. Věří, že svoboda není svobodou jednotlivce, ale osobním podrobením se zákonům Alláha. Jejich koncepce svobody je opakem koncepce naší. Když s nimi mluvíme o "svobodě", míjíme se jako lodě za noci.

 

To ale neznamená, že jsou islamisté zaostalí. Jsou přesvědčeni, že západní liberalismus a židovsko-křesťanské upřednostňování rozumu ničí víru, když racionalizuje odchylky od práva zavedeného Alláhem a přirozeného pořádku. Věří na místo toho v předem daný totalitní systém, ve kterém se jednotlivec vzdá své svobody pro dobro Ummy - a ve kterém je rozsévání svárů (tedy, zapojením toho, co si myslíme, že je svoboda projevu) velkým hříchem na úrovni odpadlictví. V tom se však mýlí. Naše civilizace je lepší než jejich, což je také důvodem, proč vzkvétáme a oni chřadnou. Ale chovat se mylně neznamená, že jsou blázni. Nechtějí to, co jim prodáváme a mají své důvody. V článku je mnohem více, ale McCarthy jej uzavíra takto:

 

Nemůžeme zastavit muslimské země od toho být islamistickými. Je to jejich volba. Nemělo by to být naším zájmem, kdo a jak vládne do té doby, dokud neohrožují naše zájmy. Když nám nevyhnutelně budou vyhrožovat nebo umožní na svém území stavět odpalovací rampy pro teroristy, měli bychom je zničit. Ale cenou obrany našeho národa nemohou být ztracené roky (v ceně ztracených životů a stovek miliard dolarů) v marné snaze dát těm lidem, kteří námi pohrdají způsob života, který nechtějí. Mezitím, musíme připustit, že islamismus je naším nepřítelem a cílí na náš ústavní systém pro jeho zničení pomalým uškrcením prostřednictvím práva šaría. Namísto obav o demokracii v Afghánistánu, se musíme starat o demokracii u nás doma. Posílit potřebujeme doma: zabránit islamismu pronikání do našich škol, do našeho finančního systému, do našeho práva a do naší vlády. Kromě toho, že "hodnoty lidského ducha" nejsou univerzální, nejsou také nesmrtelné. Nebudeme-li je bránit na Západě, zemřou.

 

Článek byl publikován na blogu IHNED a EUrabia.

 

 

Please reload