Please reload

Nejnovější příspěvky

Recenze knihy Síla rozumu od Oriany Fallaci

October 28, 2015

1/4
Please reload

Nejlepší příspěvky

Českým dobrovolníkem v izraelské armádě: program SAR-EL v 3/2016

6.4.2016

Osobní zkušenost s programem SAR-EL v šesti bodech.

 

SAR-EL znamená hebrejský akronym pro Sheirut Le’Yisrael, což znamená "Služba Izraeli". SAR-EL je dobrovolnický program Izraelských obranných sil v oblasti logistiky. Ročně jej absolvuje 3 až 5 tisíc dobrovolníků z celého světa, kdy jeden až tři týdny slouží na vojenských základnách. Jejich práce není placená a i když všichni dobrovolníci nosí pracovní uniformy izraelské armády se speciálními modrými výložkami, tak nejsou považováni za vojáky a nepoužívají zbraně. Proto program SAR-EL není v rozporu se zákony o zákazech služby v armádě cizího státu. Jde především o výpomoc v logistice, údržbě, stravováním, zásobováním a lékařskými službami. SAR-EL byl založen v roce 1982 během mobilizace na první libanonskou válku, kdy byli všichni tělesně schopní muži povoláni jako záložníci do armády, přičemž došlo k ohrožení veškeré právě dozrávající úrody a jejich účast jim umožnila úrodu sklidit. Prvním dobrovolníkům bylo poté splněno jimi vyjádřené přání opakování programu - trvající do současnosti.

 

Úvodem je nutné konstatovat, že nezveřejňování konkrétního místa, detailů či identifikací vojenských vozidel je součástí, jak Izraeli pomáhat a tak mu bylo pomáháno i při psaní tohoto článku. 

 

1) Proč jen v šesti bodech?

V programu SAR-EL bylo opravdu plno zážitků během každého dne, o kterých by se dalo psát a je to skutečně "život měnící zkušenost". Z 1/3 samotným Izraelem, z 1/3 armádním prostředím a z 1/3 díky národnostní a věkové různorodosti skupinky s kterou člověk "slouží". Každý termín je tak jiný a to nejen díky různým základnám, na které člověka mohou poslat a činnostem, které bude vykonávat. To vše se také dozvídá vždy až při příjezdu. Každý má tak na tento program asi i jiné vzpomínky. Já jsem tak měl "to štěstí", že jsem byl ve skupince dobrovolníků SAR-EL, která byla poprvé a naposled na základně pro "těžkou techniku" a výuku její obsluhy a údržby. Pro mě jako strojního inženýra zabývajícího se aktuálně servisními pracemi a jejich organizací, tak nemohla být vybrána lepší vojenská základna. Přesto nejzajímavější a nejpřekvapivější poznatek pro mě byl, že kanady vojáků a vojaček obsahovaly jejich identifikační údaje pro případ smrti a možnost rychlé identifikace.

 

2) Naše skupina a práce

Na letiště nás dorazilo v březnový termín roku 2016 cca 50 až 80 a byli jsme rozděleni onálepkováním na hruť do cca 4 až 5 základen. Naši skupinku 14 lidí nežidovského původu, od křesťanských protestantů a pravoslavných po ateisty, tvořili 4 Holanďané a Holanďanka, 2 Italové a Italka, 2 Američani, 2 Češi, Němec ruského původu a Polák. Věkově od 4 seniorů po 2 absolventy. 5 lidí už SAR-EL poněkolikáté opakovalo. Voják a vojačka (madrich a madricha) pod kterými jsme sloužili a kteří se o nás starali byli původem Kanaďan a Kolumbijka z Floridy. Naše práce byla na úrovni manipulačních dělníků a stěhováků při přesunu vojenského vybavení z různých míst na jiná, úklid a třídění. Několikrát se tak díky tomu člověk mohl projet na korbě i v kabině nákladních vozů připomínající "americké V3S-ky". Mohl vidět různé vybavení i prostory, včetně učeben techniků s nádhernými řezy motorů a stavebnic lega, elektro, hybro a pneu stavebnic z cca 80. let a které by svojí přehledností slušeli i dnes ve vysokoškolských učebnách.

 

3) Tank Merkava 4 na vlastní oči

Ikdyž nám na základně udělali prohlídku svých tanků, BVP a bagrů i až 3x větších než traktor, tak jako poděkování za dobrou a rychlou práci nám nakonec za účasti velitele základny, původem ze Somálska, ukázali i světově elitní tanky Merkava 4 zevnitř i z venku a ikdyž to pro mě bylo v tu chvíli jako házet perly sviním, tak zpětně si možnosti prolést si celý tento tank, všechny posádkové pozice a doklouzávat se dovnitř, po zadku při naskakování pomocí madel, cením opravdu hodně.

 

4) Život a lidé na základně

Izrael je velký jen jako Morava nebo Slovinsko a cca 70 let stále bojuje o své přežití. Po střední škole tam kluci chodí na 3 roky a holky na 2 roky "na vojnu". I když vojačky v bojových útvarech slouží také 3 roky, tak se doba nyní obecně klukům o pár měsíců zkracuje a holkám zase prodlužuje, aby na tom byli obdobněji. Armádu tak mají na úrovni Turecka cca 10. nejsilnější na světě a v rodině vždy někoho, kdo v nějaké válce padl. Jsou si vědomi permanentního nebezpečí válečného konfliktu a že jinou domovinu a zázemí nemají. Celkově mi atmosféra a politická situace Izraele a jak ji lidé u nich vnímají přišla jako zápas play-off, zatím co my si v ČR hrajeme politické exhibiční a sezonní zápasy na horních příčkách tabulky.

 

Nejen tato základna mi tak vzhledem k věku vojáků a vojaček připomínala vysokoškolské koleje a letní tábor dohromady, vzhledem ke sparťansko-vojenským podmínkám ve kterých jsme byli my i oni ubytováni. Posilovna byla vybavena "unikátními" stroji tak ze 70. let a jeden z posilovacích postupů, tak 20 let starý, na nástěnce měl české popisky. U východu základny ale také stálo vedle chodníku opravdu velké zrcadlo cca 1,5x2m pro finální kontrolu ústrojové kázně mimo základnu a aby nedostali finanční postih při jejím nedodržení. Bylo zde hned tak i místo pro vyčištění bot a holič zdarma, kterého také 3 z nás vyzkoušeli. Zatímco já jsem na 5mm zvyklý, tak jiný dobrovolník chtěl jen trochu zkrátit a nechat delší - což znamenalo na 7mm mašinkou, protože nůžky neprovozovali a když se holiče ptal jak dlouho stříhá, tak odpověděl, že dnes a druhý den jsme jej potkali jako řidiče náklaďáku. Prostě služba. Sranda byla jinak pořád a se všema.

 

5) Podpora vojáků veřejností

Jeden z dobrovolníků SAR-EL z naší skupinky se znal se členy jedné skupinky izraelských podporovatelů vojáků, kteří každý pátek objíždí základny a obdarovávají místní posádky jídlem, nápoji, pizzou, dobrůtkami a kresbami a vzkazy od dětí, aby jim zpříjemnili měsíce stereotypu ve službě. Využili jsme tak příležitosti se jedné takové akce zúčastnit. Naši 6ti vozovou kolonu s plnými kufry tvořili také, v Izraeli četné, dvě Škody Octavia, dva profesionální vojáci se zbraněmi v civilu a veterán první Izraelsko-libanonské války, který nám v autě říkal své zážitky nejen o tom jak je v Bejrútu Libanonci vítali jako osvoboditele a házeli květiny. Shodou okolností jsme jeli také k několika základnám přímo na kopcovitých libanonských hranicích (tzv. konfliktní zóny působení Hizballáhu) a celkem už i z chování místních vojáků šel z místní situace respekt - větší než když jsme slyšeli informaci před odjezdem, že pojedeme přes 3 arabské vesnice a že kdyby házeli kameny nebo se dělo něco horšího, tak že máme dát hlavu dolů a že oni vědí co dělat.

 

6) Dobrovolníkem v armádě

Motivace pro absolvování programu SAR-EL byla pro mě z několika důvodů - od morální a nejsilnější pro vyjádření jasné podpory Izraeli činem a ne jen slovy, přes praktickou k získání jinde neopakovatelné zkušenosti z funkční organizace jakou jsou Izraelské Obranné Síly, až okrajově po zážitek s nádechem "Hry o trůny" v naší realitě "Islam is coming", kde je Izrael hraniční linií západní civilizace, připomínající Zeď a Izraelci "Noční hlídku".

 

Izraelci jsou také opravdu velmi srdeční a asi nejdojemnější zážitek se mi tam stal, když jsem při odjezdu kupoval dobrůtky domů v Dizengoff Centru v Tel Avivu. Po delším rozhovoru s prodavačkami odkud jsem, co dělám a co mě do Izraele zavedlo a tak, mě po nákupu u nich v obchůdku jedna z nich po dobrých asi 80m a na eskalátoru cestou do vyššího patra doběhla a s mixem úsměvu, dojetí a vykřikování "nejsem stalker" mi dávala čokoládovou tyčinku jako poděkování za to, že někdo dobrovolně ze zahraničí přijede a dělá dobrovolníka u nich v armádě.

 

Závěrem také musím zmínit a dát za pravdu lidem, kteří říkají, že klukům u nás dnes chybí vojna do dalšího života a musím dodat, že i holkám. Měli bychom se tak od Izraele v tomto učit, učit a zase učit, co to je občanská povinnost, řád, disciplína, cena svobody a navzdory zdání aktuální vojenské bezpečnosti ČR budovat a zachovávat si "mír a bezpečnost skrze sílu - fyzickou i morální".

 

Článek byl publikován na blogu IHNED.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Please reload