Please reload

Nejnovější příspěvky

Recenze knihy Síla rozumu od Oriany Fallaci

October 28, 2015

1/4
Please reload

Nejlepší příspěvky

Německo může být Multikulturalistán. U nás ale pojďme cestou švýcarizace, izraelizace a singapurizace. Charaktery jako Dienstbier a Pelikán nebudou zvoleni, nabádá úspěšný bloger a expolitik

ROZHOVOR Pokud budou čeští voliči stejní patrioti jako Švýcaři, Izraelci nebo Singapuřané, budou takoví i jimi zvolení politici a charaktery typu Jiřího Diensbiera nebo Roberta Pelikána zvoleni nebudou. Je o tom přesvědčen úspěšný bloger a bývalý krajský předseda Svobodných Josef Zbořil. Česká republika má podle něj jít svou cestou, a pokud se například za další dvě generace ze Švédska a z Německa stanou Severo-evropský a Středo-evropský multikulturalistán, tak to bude muset respektovat.

 

Foto: Archív Josefa Zbořila
Popisek: Josef Zbořil (druhý zleva) českým dobrovolníkem v izraelské armádě: program SAR-EL v březnu 2016

 

Zaujalo mě, když jste na adresu Svobodných, u nichž jste byl dokonce krajským předsedou, prohlásil, že jejich postoj k islámu je impotentní. Jaký postoj tedy měli podle vás zaujmout?
Předně, lidé se ve Svobodných mění a aktuálně je více zajímavějších ex-Svobodných osobností než těch, co nyní ve Svobodných zůstali. Ti mají zpravidla svým myšlením blízko ke stavovským Soukromníkům a nedivím se jejich logickému předvolebnímu propojení, včetně marketingově zvoleného elektorátu, aby dosáhli nad pět procent. Esence svobody a snaha zamezování žití na úkor jiného se ale již u Svobodných vytratila, a poukáži na dvě zásadní témata.

Za prvé, letos je pro Českou republiku den daňové svobody 20. června, přičemž zaměstnanci jej díky nepoměrně vyšším platbám mohou oslavit až 7. července a OSVČ jej už naopak mohly slavit 30. března.

A za druhé, přístup k islámu, který je opakem svobody. Obhájce svobodného západního světa má stejně blízko ke konstitucionalismu, jako má obhájce nesvobodného islámského světa k sunně. Takzvaný islamismus Saúdské Arábie, Islámského státu, Hammásu, Erdoganovy strany v Turecku či Muslimského bratrstva je čistějším a méně neznečištěným islámem dle Mohammedova vzoru – a Svobodní deklarováním svého ne-proti-islámského postoje opustili hodnoty, díky nimž mě, ale i jiné, oslovovali.

 

Václav Klaus nyní také Svobodné kritizoval s tím, že jejich předseda Petr Mach zkazil, co mohl. Jakého myšlení a názorů jsou lidé, kteří ve Svobodných zůstali?

Až na čestné výjimky je to mix myšlení živnostenského, studentsky teoreticko-nepraktického a takového, kterému v Izraeli říkají „roš katan“ – malá hlava. To znamená nežádoucí chování, kdy si člověk vykládá, jak vyřešit problémy, v tomto případě veřejných služeb a majetku, co nejomezeněji, konkrétně libertariánskými frázemi. Doplním, že opakem je „roš gadol“ – velká hlava, znamenající odpovědný přístup a řešení problémů co nejlépe s vlastním úsudkem a vyvinutím veškerého potřebného úsilí. Přičemž největší poklonou je označit někoho za „bitzu´istu“ neboli pragmatika s důrazem na výkonnost a někoho, kdo dokáže věci zdárně řídit. Svobodné lze dnes brát jako „konstruktivní nezdar“ či „inteligentní selhání“, z něhož je třeba se poučit při organizaci pravicových sil – a to na půdorysu podobnému německé AfD.

 

Právě delegáti sjezdu Alternativy pro Německo minulou neděli schválili programové prohlášení, podle něhož islám není slučitelný s německou ústavou. Představoval byste si, že s něčím takovým přijde někdo i u nás?

Mezi všemi proti-islámskými silami přeji úspěch nejautentičtějšímu Martinu Konvičkovi, Petru Hamplovi, Evě Hrindové a ostatním z Bloku proti islámu či předpokládané budoucí „Alternativě pro ČR“.

 

Může se podařit změnit klima ve společnosti tím, že se budou rázně postihovat negativní či nenávistná vyjádření na adresu migrantů či lidí jiného vyznání, k čemuž směřuje snažení ministrů Roberta Pelikána a Jiřího Dienstbiera?

Těžiště problému je v něčem jiném než v reakci na aktuální a konkrétní hrozbu kulturního marxismu a politické korektnosti regresivní levice. Obecně totiž Česká republika světové trendy v geopolitice nevytváří, pouze se s nimi na určité úrovni lépe či hůře vypořádává. Je tak prakticky jedno, zda jsou za aktuálními hrozbami aktivity Číny, Ruska nebo USA bojících se konce dolaru jako světové měny. Vždy nějaké aktivity budou, a to neovlivníme.

Co ovlivnit lze a co je i řešením, jsou naši představitelé zvolení voliči. A když voliči budou v prvé řadě stejní patrioti jako Švýcaři, Izraelci nebo Singapuřané, budou takoví i jimi zvolení politici – a je jedno, zda pravicoví či levicoví. Charaktery typu Diensbier nebo Pelikán pak jimi zvoleni nebudou.

 

Neobáváte se, že v duchu nejrůznějších represivních opatření bude za projev nenávisti považováno i varování před islamizací společnosti?

Strach je špatný rádce. Filozofka objektivismu Ayn Randová říkala: „Když se intelektuálním vůdcům nepodaří celkově podpořit to, co je nejlepší ve zmatených, nerozvinutých a váhavých charakterech lidí, násilníci se ujistí v přínosu toho nejhoršího v nich. Když se nejschopnější lidé změní ve zbabělce, průměrní lidé se změní v bestie.“

Například to, že se na Martina Konvičku chystá mediální oprátka, bylo jasné. A on neuhýbá. Autenticky popisuje pravdu, čehož si nejen já cením. A nyní s ním musí co nejvíce lidí strčit svoji hlavu do oprátky, aby se větev pro-islámského establishmentu pod tou vahou zlomila.

Odpovídá to stavu, kdy předseda Svobodných Mach před sedmi lety nejracionálněji popisoval hrozby integrace Evropské unie a přijetí eura, které jsou dnes již mainstreamem. Od té doby, a především ohledně islámu, však zaujímá pozici spíše na opačném spektru. Dobro se dá dělat jen osobním příkladem.

 

Co děláte jako osobní příklad vy sám?

Čtenost mých asi tří stovek článků blogu atakuje na všech přesdílených webech milion přečtení a prosákly až do mainstreamu. Jsem pro podněcování změny ve společnosti inteligentní debatou a můj pětiletý blog svou sílu má.

Věřím, že se časem více prosadí i můj tříletý projekt „Ministerstva svobodného prostředí“, kde jako bumerangem zrcadlím různé klacky házené vládou lidem pod nohy. Politiku „svobodného prostředí“ a „trvale svobodného rozvoje“ tak v něm například zajišťuje „elektronická evidence veřejných výdajů“, „významová korektnost“ či „štítky byrokratické náročnosti úřadu“.

Jako olomoucký krajský předseda a lídr kandidátek Svobodných jsem organizoval čtyři volební kampaně za dva roky – jen e-mailů k tomu máte na dva tisíce za rok. Věřím, že každý občan svobodné republiky má být jejím politikem i vojákem a za svůj život ji dát na „základních nepodmíněných povinnostech“ cca 2500 hodin svého času.

 

Jste tedy nejen politikem, ale i vojákem?

Mám sice modrou knížku, ale znám zásady a mám i zkušenosti jak ze střelby, tak ze sebeobrany. Absolvoval jsem také několikatýdenní dobrovolnický program Izraelských obranných sil SAR-EL, a to jednak pro ukázku mé jednoznačné podpory a solidarity s Izraelem činem, nejen slovy, ale i pro získání praktických zkušeností z tohoto elitního sboru i státu. Po střední škole tam na vojnu chodí všichni kluci, ti na tři roky, a všechny holky, ty na dva roky. Souhlasím s tím, že klukům u nás dnes zkušenosti z vojenské služby do dalšího života chybí a doplňuji, že i holkám.

 

Je vůbec ještě možné v západoevropských zemích islamizaci společnosti zabránit? V čem podle vás tkví největší nebezpečí islamizace?

Soustřeďme se jen na Českou republiku a udělejme z ní následováníhodný vzor. Pokud evoluce a vývoj ve světě půjde cestou, že se například za další dvě generace ze Švédska a z Německa stanou Severo-evropský a Středo-evropský multikulturalistán, respektujme to. Ekonomická i společenská spolupráce je i poté možná, jak ukazuje příklad čínsko-buddhistického Singapuru a jeho účast ve Sdružení národů jihovýchodní Asie – ASEAN s islámskou Malajsií či Indonésií.

Inspirujme se Singapurem co nejdříve a navažme stejně jako on nejen bližší bezpečnostně-ekonomickou spolupráci s Izraelem, ale také konfuciánský způsob stabilizující společnost v liberální společnosti s vysokou ekonomickou svobodou.

Samotná islámská civilizace může být dokonce i partnerem naší západní civilizace, ale i za cenu studené války a ekonomických sankcí musí být naší zahraniční politikou zabraňovat pronásledování a utlačování ne-muslimů a žen v islámském světě od Maroka po Indonésii.

 

Článek byl publikován na webu Parlamentní listy.

 

Please reload