Please reload

Nejnovější příspěvky

Recenze knihy Síla rozumu od Oriany Fallaci

October 28, 2015

1/4
Please reload

Nejlepší příspěvky

„Krajně pravicový“ Havel: Autentická federace

Aneb Letní přemítání po 28 letech.

 

Citace z knihy Václava Havla Letní přemítání z roku 1991, které by dnes mohly být označovány za "krajně pravicové".

 

 

„Nemýlím-li se, byl jsem to já, kdo svého času poprvé užil pojmu „autentická federace“. Neměl bych se k tomu moc hlásit; ten pojem totiž dnes nemá příliš dobrý zvuk: v českém prostředí je spojován s představou rozpadající se federace a s ustupováním české politiky stupňujícím se slovenským požadavkům, na Slovensku je naopak vnímán jako vzletné označení pro novou verzi českého centralismu či unitarismu. Když jsem ten pojem kdysi použil, nemyslel jsem tím ovšem nic jiného než prostě federaci skutečnou, demokratickou, spravedlivou, ze svobodné vůle obou národů vyrůstající a jejich svébytnost respektující; bylo to tedy jen jakési opozitum k federalizované totalitě, kterou jsme měli předtím a která byla veskrze formální (neautentická). K takové představě federace se ovšem hlásím pořád. Mám tím na mysli federaci, kterou republiky nechápou jako cosi cizího a nepřátelského, co je omezuje a spoutává v jejich rozletu, jako nutné (případně zbytečné) zlo, jako něco, co se vznáší nad republikami jen proto, aby to omezovalo jejich suverenitu. Taková federace – totiž federace jako utlačovatel a četník – by vskutku žádný smysl neměla. Demokratickou federaci chápu právě opačně: jako výraz společné vůle a svobodného rozhodnutí, jako společné dílo, společný úkol, jako výtvor, který je tu proto, aby republikám pomáhal, jejich suverenitu a jejich možnosti posiloval, jako spojení existující proto, že je výhodné pro oba jeho členy. Snaha trvale oslabovat všechno federální a posilovat všechno republikové (i tam, kde to je evidentně nevýhodné, ba přímo nesmyslné) vychází z apriorního předpokladu, že vše federální je špatné, nepřátelské, omezující a spoutávající, a že je proto nutné omezit federální působnost na minimum.

 

Pokud ale chápou republiky federaci jako něco, co tu je či co tu může být k jejich prospěchu, jako něco vskutku svého, čeho se ve vlastním zájmu účastní, pak nemají důvod federaci oslabovat, ale spíš naopak posilovat: vždyť posilujíce federaci, posilují sebe samy! Jsem-li stoupencem federace, pak nikoli federace jakékoliv, federace stůj co stůj, federace, kterou republiky nevnímají jako své společné dílo, ale jako cosi třetího a cizího, co se nad nimi vznáší jen jako byrokratická entita bez území a obyvatelstva. Kdyby někdo chtěl takovou federaci, byl bych proti ní. Jsem zkrátka pro federaci, proti které republiky nebojují, ale kterou v plném a nejlepším slova smyslu tvoří. Jsem přesvědčen, že taková federace je v našem případě možná. Jsem přesvědčen, že většina občanů si takovou federaci přeje. A zdá se mi, že dnes záleží především na nás, kteří se ocitáme v centru politického dění, zda se nám podaří či nepodaří takto federaci pojmout, takto ji občanům nabídnout a takto ji posléze vybudovat. Není to jen úkol legislativní. Je to velký úkol politický. A tudíž i psychologický a mravní. Je to úkol, který vyžaduje od politiků prozíravost, odpovědnost, schopnost dívat se do budoucnosti a odvahu dát přednost obecnému zájmu občanů před pokušením získávat si jejich okamžitou přízeň konstrukcí nepřítele, který údajně může za všechno neštěstí světa.

 

Existuje celkem obecná shoda v tom, že dnešní struktura našich zastupitelských sborů a jejich vzájemných vztahů není dobrá. Proto jsem se pokusil v návrhu federální ústavy, který jsem zveřejnil, tuto strukturu na federální úrovni zjednodušit, zracionalizovat a zároveň přizpůsobit svému pojetí demokratické federace jako společného díla dvou republik, které ji tvoří. Federální shromáždění jako parlament společného státu by podle tohoto návrhu mělo být jednokomorové, o dvou stech poslancích, zvolených na celém československém území. Odpovídalo by tedy zhruba dnešní Sněmovně lidu. Významný rozdíl by byl ovšem v tom, že zákaz majorizace by se vztahoval na všechna jeho usnesení, to znamená, že i když by v něm – dík většímu počtu obyvatel v České republice – bylo více poslanců z českých zemí, při každém hlasování by hlasovali poslanci z obou republik odděleně a každé rozhodnutí by se mohlo stát platným jen tehdy, kdyby bylo přijato nadpoloviční většinou poslanců v obou částech sněmovny. Hlasovalo by se tedy podobně jako v dnešní Sněmovně národů, což by byla první pojistka proti nebezpečí, že poslanci větší republiky přehlasují poslance republiky menší.“

 

 

 

Please reload