Stabilní znění a klidné fungování ústavy a zákonů beze změn má velkou hodnotu, ale když už se uvážlivě provádí jejich změny, tak musí zohledňovat jejich uživatelskou příjemnost a lehkou použitelnost pro běžného občana a musí být psány tak, aby byly krátké a srozumitelné, s jasným vyobrazením politických institucí a výkonných orgánů se zdůrazněním nákladů, struktur a rolí, které pro občany hrají.

 

Při ideální struktuře státní správy se stát stává servisním centrem, které občanům slouží a předává co nejvíce činností do regionů a komerční sféry, přičemž to optimální minimum nezbytného, co vykonává, provádí efektivně a průhledně s pomocí auditů, kontrol a ratifikačních referend.

O moc usilující aparáty politických stran podléhají železnému zákonu oligarchie a časem se začínají více zajímat o uchování svých nabytých mocí než o původní cíle svých organizací. Svojí činností vyva­zují občany z konkrétní osobní odpovědnosti a mnohé z jimi deklarovaných svobod je jen iluzorních. Tato chronická ne­schopnost nedokáže čelit a předcházet vzniku násilí a totalit. Avšak díky moderním technologiím a přístupům dokáží občané stále snadněji sami sobě, i bez aparátů politických stran, zaručit důstojné a svéprávné postavení.

Co člověk, to jedinečný pohled na svět s cenným zdrojem informací pro poznávání pravdy a zjišťování zda nedochází k úpadku do totality či vzdalování se od ekonomické svobody. Při prosazování optimálního stavu společnosti jsou dobří i zlí lidé na pravici i levici. Levice klade důraz na sociální stát, vyrovnávání sociálních rozdílů, zájmy zaměstnanců, kontrolu cen, veřejné služby, prosazování míru, omezování zbrojení a snižování nezaměstnanosti. Pravice klade důraz na svobodu, osobní zodpovědnost, absolutně nevyhnutelné státní intervence, zájmy zaměstnavatelů, volné podnikání, neregulované ekonomické pobídky, silnou národní obranu a snižování inflace.

Pokud chceme společnost, kde všichni mohou žít, všechny názory, náboženství a rasy pohromadě jdoucí dopředu jako jeden, tak se každý musí snažit a stát se tou nejlepší individualitou jen co to jde a poukazovat na nesmyslené cesty jiných a podněcovat změnu ve společnosti inteligentní debatou. Včetně radikálů, protože čím extrémnější póly společnost na všechny strany má, tím je vyrovnanější a pevněji ukotvena ke svému středu. Demokracie je vláda všech nad všemi, kde si každý musí moci říci, že je stát také.

V rámci politiky švýcarizace bude hlavou státu parlamentem volená 7 členná vláda, která si každý rok zvolí ze svého středu předsedu, jako prvního mezi rovnými, pro reprezentativní povinnosti plynoucí ze zrušeného úřadu prezidenta, čímž bude ročně dosaženo úspor 0,5 miliardy Kč. Nahrazením 13 krajských správ 2 zemskými s 200 zemskými zastupiteli místo 675 krajskými zastupiteli a jejich administrativ, lze nejen ročně dosáhnout úspor 3 miliard Kč, ale také začít používat anglický překlad Česka ne Czechia, ale Czechlands. Při zavedení jednokomorového parlamentu, skrze zrušení jeho dolní komory - 200 členné sněmovny, by její funkce převzala horní komora - 81 členný senát, což by kromě úspor 1 miliardy Kč ročně pomohlo k větší stabilitě vlády, výběru kvalitnějších osobností bez potřeby stranických celorepublikových aparátů a jejich lepšímu dohledu občany.

V rámci politiky švýcarizace bude vláda přerozdělovat jen 20 až 25% HDP na republikové úrovni a bude ji tvořit Ministerstvo vnitřních věcí, Ministerstvo financí, Ministerstvo ekonomických věcí, vzdělávání a výzkumu, Ministerstvo životního prostředí, dopravy, energetiky a komunikací, Ministerstvo obrany, civilní obrany a sportu, Ministerstvo zahraničních věcí a Ministerstvo spravedlnosti a policie, přičemž stejně jako vláda Spojených Arabských Emirátů bude zpracovávat v dokumentech, na úrovni Thompson Reuters, aktuální stav a výhledy kam směřovat a čeho do kdy dosáhnout.

V politických stranách je v roce 2017 organizováno řádově jen 150 tisíc členů, z nichž je přibližně 50 tisíc v KSČM, a jejich nahrazením nekariérními politiky mimo aparáty politických stran dojde k roční úspoře vyplácených dotací a příspěvků pro politické strany 0,5 miliardy Kč.

V rámci politiky euro-skepticismu bude na mezinárodní závazky pohlíženo dle ekonomických zákonitostí a ne dle politického megalomanství, s racionálním pohledem na hrozby euro-populismu a euro-nacionalismu. V rámci plnění závazků a konzistentnosti bude k výročí 25 letého členství v kolektivní obranné bezpečnosti NATO v roce 2024 splněn průměrný roční 2% HDP závazek, navýšením v letech 2018 až 2023 na 4% HDP.

Prosazovaná proti-džihádistická politika Rafida, znamenající odmítání legitimity islámské autority a vedení, bude v domácí i zahraniční politice odmítat systém náboženského a genderového šaría-apartheidu islámu s jeho více-generační snahou islamizace světa, ve svých charakteristických fázích, skrze svoji populační sílu a z toho plynoucí bolševické praktiky.

Islám představuje odlišnou civilizaci a není exotickou částí západní či celosvětové mozaiky s několika trapnými kulturními výstřednosti - je to zcela odlišný způsob pohledu na svět, který odmítá základní principy západního liberalismu, včetně pravomoci lidí, řídit svůj vlastní osud a vytvářet si své vlastní zákony v rozporu s právem šaría. Odmítá individuální svobodu a rovnost. Nesnese oddělování mezi duchovním životem a občanskou společnosti. Schvaluje násilný džihád pro zavádění a šíření práva šaría. Tato pravda se však často vzpírá a vzdoruje naší západní samolibosti. Islamismus, jako politický islám, nepředstavuje pouze malou či okrajovou část z 1,4 miliardy muslimů na světě. Muslim znamená oddaný bohu a islamisté mezi nimi tvoří většinu či jádrovou zásadní menšinu. Islamismus přesto není terorismus i když jej může zahrnovat.

 

Přestaneme být úmyslně slepí a přestaneme bláznivě hledat a pokoušet se definovat pravý islám, v marné naději, zdiskreditovat teroristy, jako nositele nepravého islámu. Neodstranitelným faktem je, že nemusí existovat žádný pravý islám. Islám má za sebou bohatou a rozmanitou historii a existují jeho různé výklady, přičemž všechny soupeří o plášť pravého islámu a vzájemně popírají jeden druhého. Nesčetné frakce muslimů o tom spolu diskutovaly a často mezi sebou násilně bojovaly, po čtrnáct staletí. Neshodly se na odpovědi na otázku: "Co je pravý islám?" My na to odpověď nenalezneme také.

Z pohledu naší bezpečnosti ale není podstatné, zda jde o pravý islám. Podstatné je, že existuje šaría-aparteidová konstrukce islámu, ke kterému tíhnou stovky milionů muslimů po celá staletí. A jsou podporováni staletými učeními a svatými texty. Nepřesvědčíme je, že se mýlí. Přesto země islámského světa mohou být našimi partnery, stejně jako jsou partnery nejen nemuslimského Singapuru v ASEAN.

Prosazovaná politika singapurizace, vedle SMART přístupu při správě veřejných služeb, zahrnuje nerozšiřování islámské proselytizace, skrze přísnou neimigrační politiku pro muslimy, přísný právní zákaz mezi-náboženských manželství mezi muslimskými muži a ne-muslimskými ženami, zákazu polygamie a z důvodu, že islám je výlučně exklusivní zřízení 3 institucí pod Ministerstvem ekonomických věcí, vzdělávání a výzkumu: náboženskou islámskou radu, soud šaría a registr muslimských manželství – znamenající udržování dvou oddělených registrů manželství pro muslimy a pro ne-muslimy. Směšovat manželství muslimského ženicha na ne-muslimské nevěsty není povoleno, pokud žena není ochotna konvertovat k islámu, s roční lhůtou studia, co toto konvertování k islámu pro její budoucnost do důsledku znamená.

V rámci politiky izraelizace, budou rozeznávány a diskutovány 3 přístupy při zajišťování občanských a veřejných služeb. ROSH KATAN (malá hlava) lpící na obdrženém konkrétním úkolu nebo směrnici, i když situace vyžaduje iniciativitu a pružnost. Rosh katan se příliš nevyptává ani nemyslí; ROSH GADOL (velká hlava) znamenající, že hlava je schopna vidět celkový obraz, přebírá odpovědnost a iniciativu, demonstruje vedení a jde nad rámec popisu práce nebo povinnosti a BITZUIST – přístup pragmatické osoby s kvalitním aktivismem a dělající to, co je třeba udělat, přičemž Bitzua znamená udělat věci zdárně hotové.

V rámci politiky meritokracie, jako systému ve kterém jsou talentovaní vybíráni na základě svých úspěchů, kde je výběr vůdců na základě intelektuálního kritéria a systém odměňuje na základě talentu a tvrdé práce a nedochází k odsuzování podle vnějších znaků, bude příjem, moc a prestiž jednotlivce odrazem pouze jeho schopností a snahy - ne vlivem pohlaví, rodinného nebo třídního původu.

Bude uznána Arménská genocida v roce 1915, kdy s pomocí osmanských úřadů byla Turky a Kurdy masakrována arménská populace, kdy k nejhorším a nejkrutějším způsobům zabíjení patřila střelba do břicha těhotných žen nebo pohřbívání dětí zaživa. Docházelo k oddělování dětí od vyháněných skupin, pro jejich roznesení pod kopyty koňů, uvazování jejich vlasů za koně pro uvláčení k smrti nebo roztržení. Znalost a uvědomění si minulých genocid předchází případným genocidám budoucím.

Bude uznán Jeruzalém, hlavním městem Izraele skrze přesunutí ambasády z Tel Avivu a přestane být uznávána Palestina, jako stát uměle vytvořeného lidu a identity, jako nového nástroje pro pokračování arabského boje proti Izraeli, se solidárním přerušením diplomatických styků se státy, které Izrael neuznávají a vidí jej jako dočasnou teroristickou entitu, která má být zahnána do moře, včetně Islámské republiky Afghánistán, kde místo naší vojenské podpory pro vybranou islamistickou frakci, dle geopolitických šachů mocností, se budeme orientovat na schopnosti plnit okamžitě spojenecké závazky v našem nejbližším okolí a pokud budeme vysílat expediční síly mimo státy NATO, tak ne dál než na hranice evropského, západního světa - jako např. do křesťanské Arménie nebo židovského Izraele, které jsou dnes a denně pod tlakem negativních projevů islámu a islamistiské politiky jejich sousedních států. V této době si musíme všichni říct, jsem Židem. Jejich diskriminace je naše diskriminace. Jejich oběti, jsou naše oběti. Cokoli se dnes stane s Izraelem, tak se zítra stane i s Evropou.

1) Ústava

„Vůbec naše ústava a prvé zákony, koncipované, formulované a kodifikované v nutném chvatu, mají dost neurčitosti a přímo vad a chyb. Mimo to všecky zákony jsou vlastně rámcové a jsou určeny pro svou dobu a pro zvláštní poměry - doplňování, opravování, revize zákonů je proto přirozeným požadavkem. Ale je zdravým úsilím neměnit zákonů kvapně a v chvilkové náladě - zákony se vžívají jen trváním. Demokracie není pouze formou státní, nýbrž také metodou všeho veřejného a soukromého života, je názorem na život; podstata demokracie je shoda lidí, jejich mírné obcování, láska, lidskost. Úspěšná politika, domácí i zahraniční, uvědomělé politické vedení předpokládá souhlasnost občanů v hlavních názorech a v hlavním směru politického počínání. Stát není jen mechanismem, politika není jen dovednou správní a diplomatickou technikou, stát je spolčením občanů na rozumových a mravních základech. Opravdové demokracii nestačí instituce, ona potřebuje lidí, lidí živých, tedy lidí věřících v poslání svého státu a národu, lidí spojených ideou; naší demokracii nestačí pouze technické školení úřednictva a vojska, naše demokracie je mravním úkolem životním nejen úředníků a vojáků, nýbrž všech rozmyslných občanů a občanek a v prvé řadě zástupců občanstva, jeho vůdců. Naše demokracie musí být zárukou a ochranou všeho kulturního snažení v oboru technickém a hospodářském, v oboru věd a umění, mravnosti a náboženství... Proto naše demokracie musí být stálou reformou, stálou revolucí, ale revolucí hlav a srdcí!" (Tomáš Garrigue Masaryk, 1928)

2) Politické strany a hnutí

„Nezdá se, že by tradiční parlamentní de­mokracie nabízely způsob, jak zásadně čelit „samo­pohybu“ technické civilizace i industriální a kon­zumní společnosti; i ony jsou v jeho vleku a před ním bezradné; jen způsob, jímž manipulují člověka, je nekonečně jemnější a rafinovanější než brutální způsob systému post-totalitního. Ale celý ten static­ký komplex ztuchlých, koncepčně rozbředlých a po­liticky tak účelově jednajících masových politických stran, ovládaných profesionálními aparáty a vyva­zujících občana z jakékoli konkrétní osobní odpovědnosti; celé ty složité struktury skrytě manipulují­cích a expanzivních ohnisek kumulace kapitálu; ce­lý ten všudypřítomný diktát konzumu, produkce, reklamy, komerce, konzumní kultury a celá ta povodeň informací, to všechno opravdu lze asi těžko považovat za nějakou perspektivní cestu k tomu, aby člověk znovu nalezl sám sebe. Solženicyn ve své Harvardské přednášce popisuje iluzornost svobod, nezaložených na odpovědnosti, a z toho pramenící chronickou ne­schopnost tradičních demokracií čelit násilí a totalitě. Člověk je tu sice vybaven mnoha nám neznámými osobními svobodami a jistotami, tyto svobody a jistoty mu však nakonec nejsou k ničemu: i on je posléze jen obětí „samopohybu“, neschopnou uhájit si svou identitu a ubránit se svému zvnějšnění, překročit rámec své starosti o soukromé přežití a stát se hrdým a odpovědným členem „polis“, participujícím reálně na tvorbě jejího osudu… Upínat se však k tradiční parla­mentní demokracii jako k politickému ideálu a pod­léhat iluzi, že jen tato „osvědčená“ forma může natrvalo zaručovat člověku důstojné a svéprávné postavení, bylo by podle mého názoru přinejmenším krátkozraké.“ (Václav Havel, 1978)

3) Hlava státu

"Vláda všech nad všemi, to, že každý občan může opakovat sebevědomé slovo francouzského despoty: "stát jsem já" nebo skromněji já také jsem státem - to je problém demokracie. Monarchism se vyvíjel mnohá tisíciletí - demokracie teprve od konce XVIII. století, a proto moderní demokracie jsou nehotové a vlastně jenom pokusy o demokracii. Proto není divu, že mnozí vychovanci a stoupenci starého monarchistického režimu, jenž svým aristokratismem udržoval klid a nadpráví aristokracie, brojí proti demokratismu, usilujícímu o nutné přeměny společenského řádu stálou reformou a v krajním případě i revolucí. Proto tu a tam proveden návrat k absolutismu, k diktatuře. Také u nás našli se jednotlivci a frakce stran, které si zahrávaly s převratem a diktaturou; ubohost a fiasko těchto pokusů smím přijímat za důkaz, že rozhodná a rozhodující většina našeho občanstva v absolutism a jeho diktatuře již nevěří... Tedy: je-li demokracie vládou všech nad všemi, za daných kulturních poměrů nezbytně to znamená, že všeobecným právem volebním do vlády a do parlamentu se dostávají stručně řečeno laikové, neboť v demokracii je parlament lidem volený zřídlem vší státní moci. Nemluvím proti tomu, neboť to je údělem, podstatou demokracie."  (Tomáš Garrigue Masaryk, 1928)

4) Ústavně konformní spektrum ideologií

„Člověk...nemusí přijmout lež. Stačí, že přijal život s ní a v ní. Už tím totiž stvrzuje systém, naplňuje ho, dělá ho, je jím…Ideologie – jako onen „alibistický“ most mezi systémem a člověkem – zakrývá propast mezi intencemi systému a intencemi života; předstírá, že nároky systému vyplývají z potřeb života; je to jakýsi svět „zdání“, který je vydáván za skutečnost.“ (Václav Havel, 1990)

5) Úřad vlády ČR

Úřad vlády ČR připravuje jednání Vlády ČR a informuje parlament a veřejnost o přijatých rozhodnutích. Ověřuje legalitu iniciativ a referend a zajišťuje, že národní volby a hlasování byly konány řádně. Vydává úřední texty v několika jazycích. Zodpovídá za organizace: Sekretariát Vlády ČR, Úřad na ochranu údajů a informačního komisaře. Úředníků: 283. Rozpočet: 0,7 miliard Kč (0,02% HDP).

5.1) Ministerstvo vnitřních věcí ČR

Ministerstvo vnitřních věcí ČR je v centru každodenního života v ČR. Je zodpovědné za zajišťování života ve stáří, systém pojištění sociálního zabezpečení, zdraví, nehody a pojišťování, bezpečnost léků a potravin, zdraví zvířat, kulturní záležitosti, rodinnou politiku, rovné příležitosti pro muže a ženy a pro osoby se zdravotním postižením, boj proti rasismu, statistiky i předpověď počasí. Zodpovídá za organizace: Sekretariát ministerstva vnitřních věcí ČR, Úřad pro rovnost žen a mužů, Úřad pro kulturu, Národní knihovna, Národní archiv, Úřad meteorologie a klimatologie, Úřad pro veřejné zdraví, Úřad pro bezpečnost potravin a veterinární úřad, Statistický úřad, Úřad sociálního pojištění,
Agentura pro terapeutické přípravky, Národní muzeum a Rada pro umění ČR. Úředníků
2 920. Rozpočet: 254 miliard Kč (5,64% HDP).

5.2) Ministerstvo financí ČR

Ministerstvo financí ČR vybírá daně a poplatky, kontroluje pohyb osob a zboží na hranicích, poskytuje služby pro celou republikovou správu, od IT po lidské zdroje a podporuje infrastrukturu. Ministerstvo financí ČR vylaďuje svoji daňovou a fiskální politiku s cílem zajistit efektivitu a schopnosti ČR, jako vhodného místa pro podnikání. Zodpovídá za organizace: Sekretariát ministerstva financí ČR, Státní sekretariát pro mezinárodní finanční záležitosti, Finanční správa, Úřad pro personál, Daňová správa, Celní správa, Úřad pro informační technologie, systémy a telekomunikace, Úřad pro budovy a logistiku, Řídící jednotka IT, Komise pro alkohol, Úřad pro dohled nad finančním trhem, Úřad pro audity, Kontrolní úřad, Penzijní fond. Úředníků: 11 186. Rozpočet: 241 miliard Kč (5,36% HDP).

5.3) Ministerstvo ekonomických věcí, vzdělávání a výzkumu ČR

Ministerstvo ekonomických věcí, vzdělávání a výzkumu ČR utváří podmínky pro zajištění tvorby pracovních míst, růstu a prosperity v ČR. Útvar je také zodpovědný za politiku v oblasti vzdělávání a výzkumu. S touto pravomocí je téměř každý, kdo žije v ČR, přímo ovlivňován prací Ministerstva ekonomických věcí, vzdělávání a výzkumu ČR. Ale i další důležité aspekty každodenního života hrají také významnou roli, jako je zemědělství a potraviny, které jíme, bydlení a střechy nad našimi hlavami a ustanovení se základními zásobami v případě krize. Zodpovídá za organizace: Sekretariát ministerstva ekonomických věcí, vzdělávání a výzkumu ČR, Sekretariát pro hospodářské záležitosti, Sekretariát pro vzdělávání, výzkum a inovace, Úřad pro zemědělství, Úřad pro národní ekonomické zásobování, Úřad pro bydlení, Úřad cenového inspektora, Komise pro hospodářskou soutěž, Institut technologické skupiny, Ústav pro odborné vzdělávání a přípravu, Komise pro technologie a inovace. Úředníků2 780. Rozpočet: 174 miliard Kč (3,87% HDP).

5.4) Ministerstvo životního prostředí, dopravy, energetiky a komunikací ČR

Ministerstvo životního prostředí, dopravy, energetiky a komunikací ČR je českým "ministerstvem infrastruktury". Silnice, železnice, elektrické vedení: všechny ty věci, které drží zemi pohromadě spadají do jeho působnosti. Útvar je také zodpovědný za českou půdu, vodu, vzduch, flóru, faunu a krajinu. Tyto přírodní zdroje jsou základem života, ale jsou pod tlakem v důsledku lidské činnosti. Zachování těchto zdrojů je jednou z hlavních povinností Ministerstva životního prostředí, dopravy, energetiky a komunikací ČR. Zodpovídá za organizace: Sekretariát ministerstva životního prostředí, dopravy, energetiky a komunikací ČR, Úřad pro dopravu, Úřad pro civilní letectví, Úřad pro energetiku, Úřad pro silnice, Úřad pro komunikace, Úřad pro životní prostředí, Úřad pro územní rozvoj, Inspektorát pro jadernou bezpečnost. Úředníků: 2 862. Rozpočet: 151 miliard Kč (3,36% HDP).

5.5) Ministerstvo obrany, civilní obrany a sportu ČR

Odpovědnost za bezpečnost ČR leží na Ministerstvu obrany, civilní obrany a sportu ČR. Ozbrojené síly ČR brání zemi a její lid, podporují civilní úřední autority a podporují mír na mezinárodních fórech, přičemž Úřad pro civilní ochranu pomáhá při katastrofách. Ministerstvo obrany, civilní obrany a sportu ČR provozuje systém ozbrojených sil s jejich vozidly, materiálem a budovami, zajišťuje  civilní zpravodajskou službu, podporuje sport a jeho hodnoty a provádí moderní topografické průzkumy. Zodpovídá za organizace: Sekretariát ministerstva obrany, civilní obrany a sportu ČR, Úřad prokurátora ozbrojených sil, Zpravodajská služba ČR, Sektor obrany, Úřad pro vojenské veřejné zakázky, Úřad pro topografii, Úřad pro civilní ochranu, Úřad pro sport. ​Úředníků15 193. Rozpočet: 73 miliard Kč (1,62% HDP).

5.6) Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Ministerstvo zahraničních věcí ČR formuluje a koordinuje zahraniční politiku jménem Úřadu vlády ČR, zajišťuje zájmy ČR a podporuje hodnoty ČR v zahraničí. Jedná na základě zákonů, univerzálnosti a neutrality, v duchu solidarity a sdílené odpovědnosti. Provozuje síť konzulátů a velvyslanectví. Zodpovídá za organizace: Sekretariát ministerstva zahraničních věcí ČR, Státní sekretariát, Ředitelství pro politické záležitosti, Ředitelství pro evropské záležitosti, Ředitelství pro mezinárodní právo, Konzulární ředitelství, Agentura ČR pro rozvoj a spolupráci a Ředitelství pro zdroje. 

Úředníků: 7 424. Rozpočet: 46 miliard Kč (1,02% HDP).

5.7) Ministerstvo spravedlnosti a policie ČR

Kompetence Ministerstva spravedlnosti a policie ČR zahrnují širokou škálu záležitostí. Zabývá se společensko-politickými záležitostmi, jako je soužití cizinců a občanů ČR, azylové problematice, bojem proti trestné činnosti, odpovídá za matriky a provádí herní dohled. Zodpovídá za organizace: Sekretariát ministerstva spravedlnosti a policie ČR, Sekretariát pro migraci, Úřad pro spravedlnost, Úřad pro policii, Institut duševního vlastnictví, Ústav pro metrologii, Institut srovnávacího práva, Auditní dohlížecí úřad, Herní dohlížecí úřad, Komise pro migraci, Arbitrážní komise pro využívání autorského práva a práv s tím souvisejících, Národní komise pro prevenci utrpení, Nezávislá odborná komise pro vedení vědeckého ověření administrativních vazeb. Úředníků: 3 144. Rozpočet: 31 miliard Kč (0,69% HDP).

7.1) Politika "Švýcarizace"

"Červenobílá stužka za Čechii, umrlčí lebka za smrt, není života bez Českého státu, svobodu nebo smrt. Bijte, zabijte, nikoho neživte". (1. čs. samostatný úderný prapor, 1917)

7.2) Politika "Izraelizace"

"Žádná válka se bez vojska nedá vyhrát, národ o svou svobodu musí také vždy bojovat... Vojsko pro nás všechny musí být předmětem veškeré péče. Vojsko je prvním nositelem praporu odboje, vojsko je hlavním výrazem touhy a vůle národa po svobodě, vojsko je prvním a hlavním symbolem státní suverenity a svobody.“ (Edvard Beneš, 1936)

8) Politika "Meritokracie"

„Na tebe národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti nemohu, nýbrž tebe pokladů svých, kteréž mi byl svěřil Pán, dědicem činím. Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!' A pro tuto naději tebe dědicem činím všeho toho, co jsem koli po předcích svých zdědila:Napřed milost k pravdě Boží čisté, kterouž nám před jinými národy prvé službou Mistra Jana Husa našeho ukazovati začal Pán.Druhé, poroučím tobě horlivou žádost k vyrozumívání vždy plnějšímu a jasnějšímu té pravdy Boží, abys znajíc Hospodina hojněji jej poznávati se snažovala. A poněvadž Pán náš Písma svatá zpytovati poručil, odkazuji tobě za dědictví knihu Boží, Bibli svatou.Třetí, poroučím obzvláště také milost (lásku) k církevnímu řádu a milostné té kázni, kteráž mezi dítkami Božími býti má a musí. Čtvrté, odevzdávám horlivost k sloužení Pánu Bohu a k sloužení jemu jedním ramenem. Páté, odevzdávám tobě také a synům tvým snažnost v pulérování (tříbení), vyčišťování a vzdělání milého našeho a milostného otcovského jazyka. Šesté, odkazuji tobě mládeže lepší, pilnější a zdárnější cvičení, nežli bývalo." (Jan Amos Komenský, 1650)

9) Uznání "Arménské genocidy 1915"

"Krásné jest žíti ve prospěch jiných, jednoho každého veškerenstva. Učiti a rozšiřovati zásadu odpouštění a považovati službu pro jiné pravidlem svého života, má býti úkolem každého člověka. S obdivem vždy čísti budou potomci národů civilisovaných celého kulturního světa starého i nového o hrdinských zápasech malých národů za národnostní i politické osvobození z jařma útisku, aby jako třebas malé, ale kulturně vyspělé, na podkladě své historie a prastaré kultury, tradic národních s duchem času kráčející složky té veliké rodiny lidstva na zemi, patřící nejen národům, ale i jedinci jednoho - každého z nich, kdož přírodou dané lidství nezapírají, - aby zaujali patřící jim místo na kolbišti osvěty, kultury a pokroku národů živých a ne živořících...Však s hrůzou bude zříti navždy na štítě lidstva všech národů, hlásajících kulturu a demokracii, skvrnu - tragedii národa arménského, - národa, který více jak osm století žil, - ale dnes odumírá pod vlivem okovů útisku a barbarství vlády turecké. Ponechán bez pomoci národů evropských, ochrany států nejkulturnějších a honosících se jménem "ochránci malých národů" zdeptán silou zbraní národa nekulturního, náboženským fanatismem a ostřím zbraně v rukou lidí-bestií, vyvražděn a štván jako dravá zvěř v houfech desetitisíce hlav čítajících do poušti arabské, aby zhynul, volaje po milosrdenství.“ (Karel Hansa, 1923)

10) Uznání "Jeruzaléma, hlavním městem Izraele" a přestat uznávat stát "Palestina"

„Nemohu-li já osvoboditi pravdy ve všem, alespoň nechci být nepřítelem pravdy a toužím smrtí odporovati souhlasu. Stůjte v poznané pravdě, která vítězí nade vším a sílu má až na věky.“ (Jan Hus, 1415)

© 2019 Republikáni 4.0

  • Facebook
  • Twitter
  • YouTube
  • Instagram
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now